Důležitost chórové modlitby

    Chór znamená česky přibližně sbor - proto chórová modlitba řeholníků je jejich společnou veřejnou chválou Boha a tak také oni plní svou úlohu v těle Církve.  Povoláním a vstupem do kláštera patří totiž řeholníci zvláštním způsobem Bohu a jsou určeni pro Jeho službu.  Všechno, co pro tu službu konají - tedy nejen ta služba samotná - má před Bohem cenu, protože to všechno je s to směřovat k Jeho oslavení.  Proto se tato služba nazývá bohoslužbou a svatý Benedikt ji příznačně nazývá dílem Božím - tj. co se koná pro Boha a kvůli Bohu.  Veřejná bohoslužba je v zásadě dvojí: mše svatá a officium.  Na jejich spjatost poukazuje i to, že mešní modlitba se opakuje v každé hodince officia.  Svatý Benedikt klade jinde nevídaný důraz na liturgickou bohoslužbu a horlivost ve službě Boží je jedním ze znaků povolání.  Dílo, která se koná v chóru, je nejvznešenější, nejprospěšnější a nejsvětější, jaké mohou jen lidé na této zemi konat.  Oslava Boha je první a nejdůležitější povinností každého člověka. Této bohoslužbě je třeba dávat přednost před veškerou ostatní činností.  Aby to bylo v lidských silách, jsou duchovní a přirozené potřeby dle Řehole svatého Benedikta moudře rozvrženy a uspořádány do vzácné vyváženosti.  

    V chórové modlitbě se nebe a země spojuje ke stejnému účelu - uctívat a chválit Boha.  Když se však chválí Boží velikost, sláva a dobrota, musí se to z povahy věci dít způsobem, který je hoden nejvyšší Bytosti.  Lidské projevy jsou příliš nízké a nedostačující.  Jediný Bůh může oslavit sám sebe způsobem, jenž ho je hoden, ale Bůh nás to naučil při svém Vtělení.  Proto se v chórové modlitbě recitují žalmy - Boží slovo.  Podle mnišské tradice žádá sv. Benedikt, aby se jeho mniši všechny žalmy pomodlili v průběhu jednoho týdne.  Kromě žalmů se při chórové modlitbě používají i jiné části Písma svatého a texty z církevní tradice (antifony, hymny), i když jen ve zlomcích.  Jako doprovod se k delším čtením využívají i texty církevních otců - nejčastěji biblické komentáře.  

    Řeholní sliby tuto bohoslužbu ukládají řeholníkům za povinnost.  Je to služba, kterou jsou Bohu dlužni a která z nich dělá Boží služebníky.  Tato modlitba se koná z pověření Církve a jejím jménem a má liturgicko-oficiální charakter u všech, kdo ji konají na základě schválení Církve bez ohledu na to, zda mají či nemají svěcení.  Proto má stejnou hodnotu modlitba mnichů i mnišek.  Nikde jinde než při chórové modlitbě neplatí více slova Pána Ježíše Krista: "Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jméně, tam jsem i já uprostřed nich."  Společná veřejná modlitba je na zcela jiném, dnes velmi málo známém, stupni než osobní soukromá modlitba.