2 Opat
1 Opat, který je hoden stát v čele kláštera,
musí mít neustále na paměti to, že je oslovován titulem otce,
a svou hodnost přestaveného musí dokazovat skutky.
2 Víra v něm totiž vidí Kristova náměstka v klášteře,
protože mu dává jeho vlastní jméno –
3 apoštol říká:
Dostali jste ducha těch, kdo byli přijati za vlastní,
a proto můžeme volat: Abba, Otče!
4 Proto také nesmí opat učit, stanovit nebo poroučet nic,
co by bylo proti přikázání Páně,
5 ale jeho příkazy i učení
ať v myslích žáků šíří kvas božské spravedlnosti.
6 Opat má neustále myslet na to, že jeho učení i poslušnost žáků
budou přezkoušeny na hrozném Božím soudu.
7 Musí si být vědom,
že každá ztráta, kterou shledá hospodář na užitku svých ovcí,
bude dána za vinu pastýři.
8 Ale stejně tak, jestliže s pastýřskou svědomitostí
věnoval neklidnému a neposlušnému stádu veškerou péči,
aby je z jeho chorobných mravů vyléčil,
9 bude před soudem Páně osvobozen
a s prorokem bude Pánu moci říci:
Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost,
o tvé věrnosti a spáse jsem mluvil.
Vzepřeli se však proti mně.
10 A pak ať stihne ovce, které se jeho péči vzepřely,
jako trest sama mocná smrt.
11 Když tedy někdo přijme titul opata,
je povinen učit své žáky dvojí způsobem:
12 Na jedné straně jim bude spíše skutky než slovy předvádět
co je dobré a svaté –
schopnějším žákům
vyloží přikázání Páně slovy,
zatvrzelejším a prostším
ukáže božské učení svým příkladem.
13 Na druhé straně má pak pak o všem, co ukáže žákům jako škodlivé,
vlastním jednáním svědčit, že se to nemá dělat,
aby nekázal jiným, a sám byl přitom zavržen,
14 aby mu Bůh jednou jako hříšníkovi neřekl:
Proč odříkáváš má přikázání
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň
a má slova házíš za sebe?
15 A jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra,
ale trám ve svém oku nepozoruješ?
16 Opat nesmí dělat v klášteře rozdíly mezi osobami.
17 Ať nemiluje jednoho více než druhého,
ledaže by shledal,
že je někdo lepší v dobrých skutcích nebo v poslušnosti.
18 Svobodný nemá mít přednost před tím, kdo přišel jako otrok,
není-li pro to nějaký rozumný důvod.
19 Zdá-li se opatovi, že k tomu má spravedlivý důvod,
může rozhodnout o pořadí kohokoliv;
jinak ať bratři zaujímají svá vlastní místa.
20 Není už přece otrok anebo člověk svobodný,
všichni jsme jedno v Kristu
a pod jedním Pánem konáme stejnou vojenskou službu:
Bůh totiž nehledí na to, co kdo je.
21 Rozlišuje mezi námi jen tehdy, když vidí
že jsme v dobrých skutcích lepší a pokornější než druzí.
22 Proto ať má opat ke všem stejnou lásku
a ať se všemi nakládá stejně podle jejich zásluh.
23 Ve svém učení se má opat vždycky držet příkladu apoštola,
který říká:
Usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj.
24 Jednou ať tedy jedná tak, podruhé jinak,
jednou používá hrozeb, jindy laskavosti,
tu ať ukazuje učitelskou přísnost,
tu dobrotivou otcovskou lásku.
25 S neukázněnými a neklidnými ať jedná přísněji,
zatímco poslušným, mírným a trpělivým ať jen domlouvá,
aby je přiměl k většímu zdokonalení.
Klademe mu na srdce,
aby káral a trestal nedbalé a vzpurné.
26 Prohřešky chybujících nesmí přehlížet,
ale jakmile jen začnou klíčit,
ať je hned podle možnosti vytrhne od kořene
a pamatuje na zlý konec Eliho, kněze v Silu.
27 Ušlechtilé a chápavé tedy stačí
jednou, dvakrát napomenout slovy,
28 nepoctivé a tvrdohlavé či pyšné a neposlušné
je však třeba hned od začátku hříchu krotit ranami
nebo jiným tělesným trestem,
jak je psáno:
Pošetilý se neukázní pouhými slovy.
29 A dále: Bij svého syna metlou
a z podsvětí vysvobodíš jeho duši.
30 Opat má stále myslet na to, čím je,
pamatovat, že je oslovován titulem otce,
brát v úvahu, že komu se více svěřuje,
od toho se také více žádá.
31 Musí si být vědom, jak nesnadný a obtížný úkol na sebe vzal:
vést duše a sloužit různým povahám,
s jedním jednat laskavě,
jiného kárat,
jiného přesvědčovat.
32 A podle povahy a chápavosti jednoho každého
se musí umět všem přizpůsobit a přiblížit
nejen tak, aby na stádci, jež mu bylo svěřeno, neutrpěl škody,
ale aby se mohl radovat z toho,
že se mu dobré stádce rozmnožuje.
33 Hlavně však nesmí přehlížet nebo podcenit
spásu sobě svěřených duší
tím, že by se více staral
věci časné, pozemské a pomíjivé.
34 Stále musí mít na mysli, že na sebe vzal vedení duší,
za které také bude muset skládat účty.
35 Aby se snad neznepokojoval
skrovnějšími hmotnými prostředky,
ať si vzpomene, co je psáno:
Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost
a všechno ostatní vám bude přidáno.
36 A dále: Těm, kdo se bojí Hospodina, nic nechybí.
37 Ať ví, že ten, kdo na sebe bere vedení duší,
se musí připravit na skládání účtů.
38 Ať už má na starosti jakýkoliv počet bratří, má si být jist,
že v den soudu bude muset Bohu složit účet
za všechny ty duše a zcela jistě i za svou vlastní.
39 A tak se neustále bojí budoucího zúčtování, kde bude jako pastýř
skládat účty za ovce, které mu byly svěřeny.
Zatímco myslí na skládání účtů za druhé, stará se tím i o své.
40 Napomínáním pomáhá druhým k polepšení
a zbavuje se i svých vlastních chyb.