5 Poslušnost
1 První stupeň pokory je poslušnost bez váhání.
2 Vyznačují se jí ti, jimž není nic dražší než Kristus.
3 Pro svatou službu, k níž se zavázali svými sliby,
či ze strachu před peklem nebo pro slávu věčného života,
4 jakmile představený něco rozkáže,
jako by příkaz vyšel od samého Boha,
ihned to bez váhání vykonají.
5 Pán o nich říká: Poslouchá mě na jediné slovo.
6 A těm, kdo učí, říká: Kdo poslouchá vás, poslouchá mne.
7 Takoví mniši tedy ihned opouštějí svůj osobní zájem
a zříkají se vlastní vůle,
8 ihned odkládají vše z rukou, zanechají nedokončené, co dělali,
a rychlým krokem poslušnosti následují skutkem hlas toho,
kdo dal rozkaz.
9 A v chvatu bázně Boží, jako by se zmíněný příkaz učitelův
i hotové žákovo dílo odehrály zároveň,
probíhá obojí co nejrychleji.
10 To láska je nutí jít k životu věčnému.
11 Proto vykračují na úzkou stezku, o níž Pán říká:
Úzká je cesta, která vede k životu.
12 Nežijí podle vlastního úsudku, neposlouchají své žádosti
a choutky, ale následují úsudek a rozkaz někoho jiného,
jsou v klášteře a touží mít nad sebou opata.
13 Bezpochyby tak plní výrok Páně:
Přišel jsem, ne abych konal svou vůli,
ale vůli toho, který mě poslal.
14 Tato poslušnost však bude Bohu milá a lidem příjemná
jen tehdy, když se rozkaz neplní ani zmateně, ani loudavě,
liknavě či s reptáním nebo s odmlouváním.
15 Vždyť poslušnost, která se prokazuje představeným,
se prokazuje Bohu.
On přece řekl: Kdo poslouchá vás, poslouchá mne.
16 Žáci mají poslušnost prokazovat ochotně,
protože Bůh miluje radostného dárce.
17 Jestliže totiž žák poslouchá nerad a reptá nejen ústy,
ale i v srdci,
18 tu i kdyby rozkaz splnil, nebude to už milé Bohu,
který viděl jeho reptající srdce,
19 a za takový čin už nedojde žádné odměny.
Naopak, neučiní-li zadost a nepolepší-li se,
bude za reptání potrestán.