6 Mlčenlivost

¹ Jednejme podle toho, co praví prorok:

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování,

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst jsem vložil uzdu,

zmlkl jsem a pokořil jsem se

a nemluvil jsem ani o dobrém.

² Prorok nám zde ukazuje,

že máme-li se pro lásku k mlčení občas zdržet i řečí dobrých,

tím spíše se máme zdržet slov zlých,

abychom nebyli trestáni za hřích.

³ Pro závažnost mlčenlivosti se proto má i dokonalým žákům

dávat dovolení k řeči jen zřídka,

i kdyby šlo o rozhovor užitečný, svatý a poučný.

⁴ Neboť je psáno: Velké žvanění se neobejde bez hříchu.

⁵ A jinde: Jazyk má ve své moci smrt i život.

⁶ Mluvit a poučovat totiž náleží učiteli,

mlčet a naslouchat přísluší žáku.

⁷ Kdykoliv se žádá něco od představeného,

ať se to děje se vší pokorou a s uctivou podřízeností.

⁸ Lehkomyslné žerty, prázdné řeči či rozpustilá slova

navždy a všude zapovídáme

a nedovolujeme, aby k nim žák otvíral ústa.