7 Pokora

¹ Bratři, Písmo svaté k nám volá:

Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen,

a kdo se ponižuje, bude povýšen.

² Těmito slovy nám chce ukázat,

že jakékoliv sebevynášení je jen výrazem pýchy.

³ Pýše se vyhýbá, jak sám prohlašuje, i prorok:

Hospodine, mé srdce se nevypíná,

nevyvyšují se mé oči,

neženu se za velkými věcmi,

pro mne nedostižnými.

⁴ Co však, jestliže jsem nesmýšlel pokorně

a vyvyšoval jsem se v duši?

Jako dítěti odstavenému od matky,

tak odplácíš mé duši.

⁵ Chceme-li tedy, bratři, dosáhnout vrcholu pokory

a co nejrychleji dospět ke svému povýšení v nebi,

k němuž se stoupá pokorou v tomto životě,

⁶ musíme si k výstupu postavit ze svých skutků takový žebřík,

jaký se ve snu zjevil Jakubovi:

viděl, jak po tom žebříku sestupují a vystupují andělé.

⁷ Toto sestupování a vystupování

nepochybně neznamená nic jiného,

než že sebevynášením se sestupuje a pokorou vystupuje.

⁸ Ten postavený žebřík je náš pozemský život

a Pán jej vztyčuje až k nebi,

je-li naše srdce ponížené.

⁹ Jeho postranními tyčemi rozumíme své tělo a duši:

do nich nám Boží povolání

zapustilo jednotlivé příčky pokory a dokonalosti,

abychom mohli vystupovat.

¹⁰ První stupeň pokory tedy spočívá v tom,

že si mnich stále staví před oči Boží bázeň,

že si dá pozor, aby na Boha nikdy nezapomněl

¹¹ a stále má na paměti Boží přikázání.

Ve svém srdci stále přemítá o tom,

že v pekle budou za hříchy hořet všichni,

kdo Bohem pohrdají,

a že pro ty, kdo se Boha bojí,

je připraven věčný život.

¹² V každé chvíli se střeží hříchů

a špatností myšlenek, jazyka, rukou, nohou nebo svévole,

ale i žádostí těla.

¹³ Je si vědom, že Bůh se z nebe na člověka stále dívá,

božský zrak na každém místě vidí jeho skutky

a andělé je stále Bohu oznamují.

¹⁴ Říká nám to i prorok,

když ukazuje, jak je Bůh stále přítomen našim myšlenkám:

Bože, který zkoumáš srdce i ledví.

¹⁵ A také: Hospodin zná myšlenky lidí.

¹⁶ A také říká: Poznáváš mé myšlenky již z dálky

¹⁷ a: smýšlení člověka je ti zjevné.

¹⁸ Aby svědomitý bratr zůstával bdělý

před špatnými myšlenkami,

ať si v srdci stále říká:

Tehdy budu před ním bez úhony,

uchovám-li se bez viny.

¹⁹ Vlastní vůli nám Písmo zakazuje konat, když říká:

Drž na uzdě své choutky.

²⁰ Podobně prosíme Boha v modlitbě Páně,

aby se v nás naplnila Jeho vůle.

²¹ Právem se tedy učíme vlastní vůli nepovolovat,

protože jen tak se vyhneme tomu, o čem Písmo říká:

Lidem se zdá, že jejich cesty vedou rovně,

ale nakonec vyústí ve smrt.

²² Rovněž se obáváme toho, co je psáno o nedbalých:

Jsou ve svých rozkoších zkažení a zvrácení.

²³ A stejně musíme být přesvědčeni,

že Bůh je přítomen i našim tělesným žádostem.

Vždyť prorok říká Pánu:

Ty víš o každé mé touze.

²⁴ Chraňme se tedy zlé žádostivosti,

protože na prahu rozkoše stojí smrt.

²⁵ Proto Písmo napomíná:

Nedej se strhnout svými touhami.

²⁶ Jestliže Hospodinovy oči pozorují zlé i dobré

²⁷ a jestliže Hospodin shlíží z nebe na lidské syny,

aby viděl, zda je kdo rozumný a vyhledává Boha,

²⁸ a je-li od andělů, které nám přidělil,

ve dne v noci zpravován

o našich skutcích i chování,

²⁹ mějme se, bratři, vždy na pozoru,

aby Bůh, jak říká prorok v žalmu, neshledal,

že jsme pobloudili ke zlému a zkazili se.

³⁰ A když nás v tomto čase šetří, protože je laskavý a čeká,

že se obrátíme k lepšímu,

kéž nám jednou neřekne:

Takto jsi jednal, a já jsem mlčel.

³¹ Druhý stupeň pokory spočívá v tom,

že mnich nemiluje svou vlastní vůli

a nelibuje si v uspokojování svých vlastních žádostí,

³² ale skutky následuje hlas Páně:

Přišel jsem, ne abych konal svou vůli,

ale vůli toho, který mě poslal.

³³ Také je psáno:

Zvůle vede k trestu, ale nutnost poslouchat získává korunu.

³⁴ Třetí stupeň pokory spočívá v tom,

že se mnich z lásky k Bohu ve vší poslušnosti podřídí představenému

a napodobí tak Pána, o němž apoštol říká:

Byl poslušný až k smrti.

³⁵ Čtvrtý stupeň pokory spočívá v tom,

že je mnich poslušný i v těžkých a protivných věcech,

ba tiše obejme svědomím trpělivost

i v jakémkoliv nezaslouženém bezpráví.

³⁶ Všechno snáší, aniž ochabne nebo uteče, podle slov Písma:

Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

³⁷ A také: Ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

³⁸ Na důkaz toho

že věřící má pro Boha snášet všechno, i protivenství,

říká Písmo ústy trpících:

Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt,

jsme pokládáni za ovce určené na porážku.

³⁹ Jisti si Boží odměnou však trpící radostně dodávají:

Ale v tom ve všem vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

⁴⁰ Na jiném místě Písmo také říká:

Zkoušel jsi nás, Bože, tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro.

Zavedl jsi nás do léčky, těžké břímě jsi vložil na naše bedra.

⁴¹ A aby se ukázalo, že musíme být pod představenými,

pokračuje Písmo:

Postavils lidi nad naše hlavy.

⁴² Ale bratři i v protivenství a bezpráví trpělivě plní příkaz Páně,

a když je někdo udeří do tváře, nastaví mu i druhou,

bere-li jim někdo šaty, nechají mu i plášť,

přinuceni doprovázet jednu míli, jdou dvě,

⁴³ a s apoštolem Pavlem snášejí falešné bratry

a dobrořečí těm, kdo jim zlořečí.

⁴⁴ Pátý stupeň pokory spočívá v tom,

že mnich netají před svým opatem žádné zlé myšlenky,

které se mu objevují v srdci,

ani co vskrytu vykonal špatného,

ale pokorně se mu z toho vyzná.

⁴⁵ Vybízí nás k tomu Písmo:

Hospodinu svěř svůj osud, v Něho důvěřuj.

⁴⁶ A také říká:

Vyznávejte se Hospodinu, neboť je dobrý,

neboť jeho milosrdenství je věčné.

⁴⁷ A rovněž prorok:

Vyznal jsem se ti ze svého hříchu,

svou nepravost jsem nezatajil.

⁴⁸ Řekl jsem: Vyznávám se Hospodinu, ze své nepravosti.

A tys mi odpustil bezbožnost mého srdce.

⁴⁹ Šestý stupeň pokory spočívá v tom,

že se mnich spokojuje se vším nízkým a podřadným,

pro vše, co se mu ukládá,

se považuje za nehodného

⁵⁰ a s prorokem si říká

Byl jsem nerozumný a nechápal jsem,

byl jsem před Tebou podobný němé tváři,

chci však být stále u tebe.

⁵¹ Sedmý stupeň pokory spočívá v tom,

že se mnich nejen ústy prohlašuje

za posledního a nejubožejšího ze všech,

ale je o tom přesvědčen i v hloubi svého srdce.

⁵² Pokořuje se a s prorokem říká:

Já však jsem červ a ne člověk,

na pohanu lidem, a na potupu chátře.

⁵³ Byl jsem povýšen, ale pak ponížen a zahanben.

⁵⁴ A také: Dobře mi, že jsem byl pokořen,

abych se naučil Tvým předpisům.

⁵⁵ Osmý stupeň pokory spočívá v tom,

že mnich nedělá nic jiného,

než k čemu ho pobízí společná Řehole kláštera

a příklady Otců.

⁵⁶ Devátý stupeň pokory spočívá v tom,

že mnich brání svému jazyku v řečnění, zachovává mlčenlivost

a nemluví, pokud není tázán,

⁵⁷ jak ukazuje Písmo: Velké žvanění se neobejde bez hříchu

⁵⁸ a: mluvka neobstojí na zemi.

⁵⁹ Desátý stupeň pokory spočívá v tom,

že mnich není náchylný a připravený k smíchu, neboť je psáno:

Blázen se při smíchu hlasitě chechtá.

⁶⁰ Jedenáctý stupeň pokory spočívá v tom,

že když mnich mluví,

dělá to klidně, beze smíchu a s pokornou vážností,

nemluví mnoho, ale rozumně,

a nezvedá při tom hlas,

⁶¹ jak je psáno: Moudrý se pozná podle mála slov.

⁶² Dvanáctý stupeň pokory spočívá v tom,

že mnich ukazuje svou pokoru těm, kdo ho vidí,

nejen srdcem, ale i držením těla.

⁶³ Při bohoslužbách, v oratoři, v klášteře,

na zahradě, na cestě, na poli

a všude jinde, kde sedí, kudy chodí nebo kde stojí,

má totiž vždycky hlavu skloněnou a oči sklopené:

⁶⁴ je si v každém okamžiku vědom svých hříchů

a představuje si, že už stojí na hrozném soudu.

⁶⁵ V duchu si stále opakuje,

co řekl se zrakem sklopeným k zemi celník v evangeliu:

Pane, já hříšník nejsem hoden

pozdvihnout své oči k nebi.

⁶⁶ A také s prorokem:

Jsem úplně shrbený a zkrušený.

⁶⁷ Když tedy mnich vystoupí po všech těchto stupních pokory,

záhy dospěje k té lásce k Bohu,

která svou dokonalostí vyhání strach.

⁶⁸ Všechno, co dřív dodržoval ne beze strachu,

začne proto plnit bez jakékoliv námahy,

takřka přirozeně, z návyku,

⁶⁹ ne už z hrůzy před peklem, ale z lásky ke Kristu,

z dobrého návyku a ze záliby ve cnostech.

⁷⁰ Tak se na svém služebníku,

který je už čistý od svých špatností a hříchů,

projeví milostivě Duchem svatým Pán.